Čím nám mozek komplikuje život, i když to myslí dobře 2
TO, ŽE NÁŠ MOZEK MILUJE BEZPEČÍ UŽ VÍME. KDYŽ SE TO ALE SPOJÍ S JEHO DRUHOU PŘIROZENOU VLASTNOSTÍ, LENOSTÍ, MÁME ZADĚLÁNO NA PROBLÉMY.
A pokud budeme líní i my, tak klidně na celý život.
Největší množství našich současných nevědomých programů a vzorců, má původ v prvních pár letech našeho života. Některé jsme okoukali, jiné si sami našli, když jsme hledali efektivní způsob, jak v tomto světě přežít.
Naučili jsme se tak třeba, že:
- Nic není zadarmo a musíme se hodně snažit, aby nás měl někdo vůbec rád.
- Jsme ti, co toho do hlavy moc nepobrali a nemáme se cpát kam nepatříme.
- Radši budeme souhlasit s tím, co ostatní chtějí, protože by jinak přišel trest.
- Jsme problematičtí a nic dobrého nás v životě nečeká.
- Nikdy nebudeme dost dobří, abychom si něco zasloužili.
- Všechno je naše vina, i když vůbec nevíme proč. A tak dále, a tak dále.
Výše zmíněné programy nám nabíhají do hlavy v příslušných situacích naprosto automaticky.
Přesně tak, jak to mozek miluje. Jsou bezpečné, protože ví dopředu, co se stane, a nestojí ho žádné úsilí hledat nová řešení a postoje.
Takové dokonalé mozkové 2v1.
To, že se nám to nelíbí, si všimne, až když aktivně začneme protestovat a programům a vzorcům se bránit.
Pak, když budeme důslední, konečně ustoupí.
A na jaké situace si dát v životě s programy a vzorci největší pozor? Kdy se nám v hlavě probouzejí nejsnáze?
- Během už tak zautomatizovaných činností.
- V jakékoli i lehce diskomfortní situaci, která pro mozek zavání nebezpečím.
Asi se nemusím ptát dvakrát, že? Jen blázen by nezabezpečil svou největší cennost, co by jen mohl, že? Tak mu to nemějte za zlé. Váš mozek má za nejcennější Vás.
Akorát nás svou péčí zavřel do heboučkého vězení, kde nám vládnou naše: instinkty přežití nachozené programy a postupy z našeho dětství a rodů vzorce chování, které se osvědčily, když nám byly tak tři roky dokonalý autopilot, kterého jsme si nachodili v dospělosti.
A právě z toho teď musíme ven!
